Sweetpain

Francouzský časopis Bands Of Dixie publikoval interview se Sweet Pain

Bands Of Dixie / Prosinec 2014 / Luc Brunot


Jako každých deset let je tento rok Rokem české hudby. Když jde o tradiční hudbu, nezapomínáme na jazz ani rock, ale oslavujeme především skladatele vážné hudby. Jižanský rock? Nikdo by na něj patrně nepomyslel, ale Česká republika je patrně jeho nejbohatším centrem mimo USA. Ne, my oslavujeme raději Antonína Dvořáka, nejslavnějšího národního skladatele, slavného pro jeho symfonii Novosvětská... Díla, které vychází zejména z Dvořákova okouzlení černošskou hudbou na Jihu. Toto dílo bude přes blues zásadní také u příchodu rocku. A bude též u původu tohoto kulturního podhoubí, kterému Jižanský rock dluží své typické rysy. Tento ´feeling´, tato atmosféra, to je to, co hlavně svádí Sweet Pain k jižanskému rocku a vede skupinu po její vlastní cestě. Je to jeden z prvků, který se odráží v tomto rozhovoru uskutečněném v době, kdy skupina slaví deset let (což je skvěle sladěné s letošním Rokem hudby!). Kvalita jejich alb, zejména „I Believe In Your Lovin´“, nového díla a jednoho z nejhezčích počinů mezi evropskými jižanskými deskami, řadí Sweet Pain mezi nejzajímavější skupiny našeho kontinentu. Už bylo načase seznámit se blíže s touto příjemně sladkou bolestí. Michal Zvoníček, Petr Smutný a Jirka Částka nám vyloží vše.

Ahoj Sweet Pain!
Ahoj Petře, Michale, Jiři,

* Luc (BOD): Gratulace ke skvělému albu “I Believe In Your Lovin’”. Než si o něm něco řekneme, chtěl bych vědět něco o historii kapely. Vznikla v roce 2004. Michale, ty jsi byl předtím v kapele Druhej dech a ty, Petře, v Ohnivé vodě? Můžete prozradit vice o těch kapelách a vašich muzikantských zkušenostech před Sweet Pain?

Petr (g): Díky! Na kytaru hraji od svých patnácti (je mi 49…). Měl jsem pár kapel předtím, většinou ve stylu keltského rocku. Moje první jižanská kapela, kde jsem hrál, byla Ohnivá voda, však znáš album z r. 2001. Byla to dobrá kapela, ale po prvním albu se už nijak zvlášť nevyvíjela. Tak jsem v roce 2004 odešel do Sweet Pain.

* Líbí se mi to album (Ohnivá voda 2001). Skvělá muzika, jen by si zasloužila lepší produkci, tak jako znějí desky Sweet Pain. Co dělají tvoji bývalí spoluhráči? Hrají stále v nějakých českých jižanských skupinách?

Petr (g): pokud jde o produkci desek, máš pravdu. Paradoxně, album Sweet Pain vyšlo na méně než třetinu ceny alba Ohnivé vody. Myslím, že je to hlavně o zkušenostech, které člověk mezitím získal. Dokážeme teď nahrát desku mnohem efektivněji, lépe a za nižší cenu. Jinak všichni moji bývalí spoluhráči z Ohnivé vody stále hrají, ale ne Jižanský rock, snad kromě basáka.

Michal (v, g): Zpívám od dětství, jeden čas jsem tíhnul k francouzským interpretům – Gilbertu Becaudovi, Charlesi Aznavourovi. Na kytaru jsem začal hrát ve čtrnácti (nyní 50). Pak jsem hrál rock, taneční hudbu a jazz (ve více skupinách, včetně jazzového big-bandu) – na kytaru a také jsem zpíval. Ještě později jsem bohužel hrál, více a více spíš k tanci. To vedlo k pětileté hudební přestávce, po které jsem znovu začal už jen s jazzem, blues a rockem. Později ubylo jazzu a přibylo blues.
Mojí první kapelou po přestávce byl Druhej dech (bicí, basa, dvě kytary a zpěvačka), se kterou jsme nahráli CD se čtyřmi peckami, a pak jsem začal měnit muzikanty.

* To je pecka! A mluvíš francouzsky?

Michal (v, g): Ne, bohužel, jen pár základních frází. Ale moje teta francouzštinu studovala a moje babička mluvila francouzsky, žila v Belgii v meziválečných letech. Proto byla francouzština u nás doma tak oblíbená.

* Jaký styl hrál Druhej dech?

Michal (v, g): Takový ten český, než jsem přišel. Nazývali to v inzerátu blues-rockem a na to jsem se chytil. Žádný blues-rock to ale nebyl, možná toho blues tam malinko bylo, ale bylo tam daleko víc takových zvláštních harmonických postupů. A proto jsem začal více skládat vlastní věci, ovlivněné americkým blues a blues rockem.

* Jak vznikli Sweet Pain?

Michal (v, g): Zůstali jsme z bubeníkem z druhého dechu sami a hledali vhodného basáka a kytaristu. Nakonec jsme našli Roberta a Petra a dali si název Sweet Pain. Začali jsme skládat nové věci a vystupovat. Později jsme zkoušeli holky na vokály, nejdříve mojí dceru Sylvu a pak další vokalistky. Nakonec jsme přibrali Áju – na zpěv a klávesy.

* Vydali jste CD ”The Best Of 2005” se čtyřmi peckami. Jaký byl účel? Bylo to krátké demo, abyste sehnali koncerty? Z názvu “The Best Of” odvozuji, že jste měli i další věci. Proč nebyly na CD?

Petr (g): Pokud jde o účel dema, je to tak jak říkáš. Ve skutečnosti jsme měli asi 10 pecek, ale vybrali jsme 4 nejlepší. Demo jsme nahráli za dva dny. Tyto songy jsme pak naše první řadové album nedali, protože jsme měli dostatek nových.

* Vaše první řadové album přišlo až v roce 2011. Proč to trvalo šest let, než jste ho nahráli a vydali?

Petr (g): Plánovali jsme nahrávání už od r. 2007, ale hledali jsme nového bubeníka (Vlasta přišel v r.2007) a basáka (Radúz v r.2009). Chvíli trvalo, než jsme se sehráli. Ale nevadilo to, alespoň jsme získali zkušenosti a naše hudba zrála jako whisky.

* Jaké byly vaše hlavní akce během té doby?

Petr (g): Odehráli jsme spoustu koncertů, hlavně motorkářské srazy (jsem pyšným majitelem a vášnivým jezdcem na motocyklu Harley-Davidson Dyna Wide Glide), v pražských rockových klubech, jižanských festivalech. Současně jsme dělali nové věci, Michal je velmi produktivní autor. Neustále přináší nové nápady a riffy.

* Album “What A Sound” jste, kromě Jiřího, nahráli ve stejné sestavě jako vaše nové album. Jedna z věcí, která není až tak obvyklá, je spolupráce současně s bubeníkem a perkusistou. Proč tato volba?

Petr (g): Jsme pro každou srandu. Žádná omezení, žádné škatulky. Možná z našich desek slyšíte, že se nejedná o 100% jižanské klišé. V té naší muzice je něco zvláštního. Rádi děláme věci tak, jak chceme, ne tak jak se od nás očekává. Perkusista Milan je náš kámoš a prostě jsme ho vzali do party. Rytmiky v hudbě není nikdy dost. Byl jsem roce 2004 na velkém koncertu Santany v Praze. Kromě bubeníka měl v kapele ještě dva perkusisty. Byla to fantazie, něco neskutečného. Deset tisíc lidí tancovalo od prvního tónu až po závěrečný přídavek. Nikdo nedokázal nehybně stát. Je jen třeba vědět, jak s dvojími perkusemi pracovat, aby se nepřekrývaly a nehádaly.

* I když to děláte po svém, vaše hudba má solidní kořeny, hlavně v blues a jižanském rocku. Jaké vlivy nejvíce ovlivnily styl Sweet Pain?

Michal (v, g): Neskládám výhradně jižanské věci, někdy je tam více soulu, nebo více blues, ale někdy více jazzu nebo reggae, než lze použít pro seet Pain. První síto, zda to může být jižanská pecka pro Sweet Pain je první nástřel skladby. Je zajímavé, že třeba pecka Country Roll byla hotova již před mnoha lety při staré sestavě Sweet Pain (Pepa, Peter, Robert a já) ale tehdy jí ostatní odmítla, že je moc měkká a do country. Později byla přijata velmi dobře. Po prvním nástřelu se snažíme aranžovat věc tak, aby se nám líbila a zněla v rámci jižanského stylu. V této fázi přichází nevíce vlivů hlavně od Petra.

Petr (g): Michal při skládání kašle na škatulky, je multižánrový, ale se silným bluesovým feelingem. Já jsem spíše přes ten jižanský rock. Mé největší vzory, které mě ovlivnily jsou: Lynyrd Skynyrd, Molly Hatchet, ABB, Charlie Daniels band, Van Zantové (všichni), Gov’t Mule, ARS a v nedávné době Hogjaw.

* Michale a Petře, a pokud jde o kytarové vzory?

Petr (g): Kromě kytaristů z uvedených kapel to byli Angus Young, Gary Moore, David Gilmour, Mark Knopfler, Ritchie Blackmore, Edie van Halen, Slash, B.B.King, Carlos Santana a mnoho dalších.

Michal (v, g): Mě se líbí mnoho kytaristů – Steve Morse, Zakk Wilde, Wes Montgomery, George Benson, Mike Stern, Robben Ford, Steve Lukather, Pat Matheny, Django Reinhardt, Stochelo Rosenberg, Eric Clapton, Robert Cray, Roman Pokorny (český jazzman), Tommy Bolin, Holmes Brothers, John Scofield, Daug Aldrich, Mark Knopfler, Jeff Back, Joe Bonamassa, Warren Haynes, Derek Trucks…

* Měli jste a máte v kapele dvě dámy a nejsou to jen na vokalistky. Zpívají i samostatně. Všiml jsem si, že na obalech vašich desek jsou jen holky, žádní chlapi. Můžete vysvětlit význam žen pro Sweet Pain? A proč jsou na obalu CD “What A Sound” jen obličeje holek a ne celé kapely?

Petr (g): To je jednoduchý: mladý holky jsou přitažlivější než staří páprdové. Navíc, když tlačíme holky do popředí, pohráváme si dvojsmyslně s názvem kapely Sweet Pain a trochu provokujeme.

* Stejně jako vaše nové CD, má album “What A Sound” výbornou produkci (what a sound!) a obal. Věnujete těmto aspektům zvláštní pozornost?

Petr (g): Náhrávali jsme ve velmi dobrém studiu a bezvadnými chlapíky Zdeňkem Šikýřem a Davidem Pavlíkem ze studia Hostivař v Praze. Na zvuk jsme se obzvlášť soustředili. Na obal CD zas tolik ne.

* Jak bylo CD přijato?

Petr (g): Výborně. Není to samozřejmě mainstreamová muzika (na což jsme pyšní), ale mezi fandy blues, rocku a Southern-rocku mělo CD velký úspěch. Navíc nám udělal reklamu a trochu promo náš přítel s guru jižanského rocku u nás – Dalibor „Dališ“ Mierva. Hlavně v rádiu a na některých festivalech. Za to mu chceme poslat velké DÍK!

* Jiři, jak si se dostal ke Sweet Pain a jaká hudba tě ovlivnila? Jsi mladší než ostatní hráči. Co jsi předtím věděl o českých kapelách s nálepkou „jižanský rock“?

Jiri (bg, v): Znal jsem Vlastu (náš bubeník) pár let, byl u mých prvních hudebních zkušeností. Po několika letech, kdy jsem hrál na basu v jiných kapelách, se mě Vlasta zeptal, zda bych s ním a Michalem nešel do vedlejšího projektu vedle Sweet Pain. Bylo to v době, kdy Sweet Pain neměli tolik koncertů a kluci si chtěli udržet hudební formu. Bylo to pro mě fajn, protože jsem dostal možnost hrát s talentovanými a správnými týpky. A také jsem začal zpívat vokály. A protože se mi už tehdy líbily věci od Sweet Pain, byla to pro mě jasná volba, když jsem později dostal nabídku s nimi hrát.
Jasně že jsem předtím znal největší jižanské kapely, včetně těch českých: Sweet Pain samozřejmě, The Cell, MBA Band… ale upřímně, nebyl jsem skalní fanoušek jižanského rocku. Poslouchal jsem trochu jinou muziku, ale do jihu jsem se pak zamiloval okamžitě! Hodně nás baví všechny ty kytarové linky, silné melodie, bluesová sóla a pořádná rytmika – nemůžeme se toho nabažit! Jsem moc rád, že tuto „alychmii“ mohu sdílet se svělými týpky v kapele.
A co mě ovlivnilo? Spousta dobrých muzikantů. Nemohu vyjmenovat jen některé. Přesto, ze všech bych zmínil jednoho, který mě ovlivnil nejvíc a to jak na basu, tak i ohledně zpěvu. Je to Geddy Lee z Rush.

* Nehraješ jen na basu, ale zpíváš na novém CD tři věci sólově a složil jsi, nebo se skladatelsky podílel také na třech. Takže tvůj přínos pro Sweet Pain je velký. Myslíš, že spíš ovlivnil tvůj příchod kapelu, nebo si se přizpůsobil a změnil ty?

Jiri (bg, v): Myslím, že to byl velký krok pro mě, ale také svěží vítr pro kapelu. Je nás šest a najednou jedna šestina kapely má jiný feeling, nápady, techniku. Určitě to není o věku nebo nějakém hudebním životopise, je to o nadšení pro ten žánr a potěšení hrát s ostatními spoluhráči. Jsem přesvědčen, že je to na novém CD slyšet. Mimochodem, setkáváme se se stále mladšími muzikanty, kteří propadají kouzlu jižanského rocku, a to je pro všechny zainteresované dobrá zpráva!

* Jak je významá je nálepka „jižanský rock“ pro Sweet Pain?

Petr (g): Je důležitá. Ne kvůli té škatulce, ale protože to tak cítíme. Máme rádi směs rocku, country a blues. Máme rádi atmosféru toho žánru a hudební volnost, kterou skýtá.

* Album “What A Sound” jste natočili v r. 2011. Kdy jste se rozhodli natáčet a jak probíhaly přípravy na desku “I believe In Your Lovin’”?

Petr (g): V roce 2013 kdy k nám přišel nový basák Jirka. To byl velký přínos pro Sweet Pain. Výborně hraje, zpívá, píše hudbu a texty a ještě je k tomu super kámoš a týmový hráč. Hned bylo jasné, že musíme do studia.

* Takže takový Sweetpainovský Steve Gaines?

Jiri (bg, v): ale jdi.

* Michale, Petr tě vyzdvihuje jako velmi produktivního skladatele. Mužeš prozradit, jak skládáš?

Michal (v, g): Mám dva způsoby:
1. Vezmu kytaru, hraju akordy a zpívam anglicky znějící nesmysly – a pecka je za pár minut hotová. Většinou jde o první nápad, bez kalkulu a uvažování. To funguje zvlášť dobře po nějakých hudebních pauzách.
2. Hraju na kytaru a hledám zajímavý riff a pak přidávám další části a zpěv. To dá víc práce, pořád zkouším, co zní lépe a tak.
Pecky složené první metodou jsou víc melodické, tím druhým způsobem vznikají rockovější a instrumentálně zajímavější věci.

* Jaká je úloha ostatních poté, co Michal přijde s novou věcí?

Petr (g): Michal buď posílá nové nápady mailem, nebo je přinese rovnou na zkoušku. Na zkoušce si to zkusíme zahrát dohromady a hned slyšíme, jestli to funguje nebo ne. Pak začneme aranžovat, nahráváme si to na mobil nebo Zoom. Do další zkoušky Michal napíše text a doděláme to. Nic složitého. Co obdivuji je, že se Michal neuráží, když mu nějaké nápady zamítneme. Přinese příště další a je to. Pro mě, jakožto kytaristu a aranžéra, je “snový“ skladatel. Vždycky má v rukávu 2-3 nové nápady… Od vydání posledního alba (červen 2014) máme už další nové opecky na další desku.

* Jaká doba uplyne mezi prvním nápadem a jejím hraním naživo? A než věc nahrajete na CD, hrajete jí naživo?

Michal (v, g): Řekl bych, že obvykle tak měsíc. Když máme novou věc, hrajeme jí živě hned, jak to jde. Takže většina skladeb na desce prochází testem živého hraní.

* Sweet Pain, to je sedm lidí. Je těžké se scházet a dohadovat termíny zkoušek a koncertů?

Michal (v, g): Teď jsme v šesti a zkoušíme, pokud se sejdou alespoň bicí+basa+dvě kytary. Ostatní chodí různě. I některé koncerty jsme odehráli nekompletní. Většinou ale chyběly jedna nebo obě holky…

* Patříte k českým jižanským kapelám, co zpívají anglicky. Myslíte, že někdy nahrajete nějaké věci v češtině?

Petr (g): Ne, sorry.

Michal (v, g): Nejsem zvyklý zpívat česky…

* Ve Francii, alespoň u blues, je velký rozpor mezi anglicky a francourzsky zpívajícími zpěváky. Na jednu stranu je blues tradične zpívané anglicky a francouzština pro něj není typická, na druhou stranu francouzským textům tady rozumí všichni. Máte podobný problém u vás?

Michal (v, g): Ano, je to stejné. Cítím se být spíš skladatelem hudby a tu skládám se zpěvem. Ale nemám nic zvláštního, co bych chtěl sdělit textem. Texty píšu tak, aby se hodily do hudby. Pro to je angličtina ideální. Muziku skládám rád, psaní textů někdy až nenávidím; dělám to jen proto, abych měl co zpívat. Texty píšu jen pro skladby, které kapela chce hrát; nepíšu texty do šuplíku. Umím si i představit, že napíšu hudbu pro jiného zpěváka, ale ne text. Jako posluchače mě víc zajímá hudba než text. A i na příkladu mého vztahu k francouzským šansonům – zamiloval jsem se do té hudby, když jsem byl dítě a nevěděl jsem, že je to zhudebněná poezie a o čem zpívají. Mám rád některé šansony kvůli způsobu, jakým jsou zapívané a nádherným doprovodům, složeným velkými skladateli. Gilbert Becaud a Charles Aznavour jsou skvělí muzikanti, skladatelé a zpěváci, ale ne básníci. Rozuměl jsem jim velmi dobře, přestože jsem neuměl francouzsky. Cítím sílu v té hudbě. Znám příběhy a texty jen asi dvou šansonů, ale líbí se mi jich desítky a je mi jedno o čem zpívají. Na druhou stranu, české šansony se mi nelíbí a nerozumín jim … Možná „milovníci příběhu“ nebudou teď mými fandy, ale tak to je …

* Nahráváte jen vaší původní muziku. Nezvažovali jste někdy zahrnout na desku také nějaký cover?

Petr (g): Máme tolik vlastních věcí, že o tom neuvažujeme. Ale na koncertech covery hrajeme. Aktuálně máme na playlistu třeba Down From The Mountain, Come Hell Or High Water, Look In Your Eyes (od Molly Hatchet), Edge Of Forever (Lynyrd Skynyrd), Jessica (ABB), Stormy Monday blues atd.

* Všiml jsem si, že hrajete spíše novější věci od Skynyrd and Hatchet, a né staré věci ze 70's and 80's (stejně jako některé francouzské jižanské party). Ptám se proč?

Petr (g): Protože ty starší pecky už hrají jiné kapely.

* Kolik času jste potřebovali na natočení CD?

Petr (g): Samotné nahrávání zabralo 7-8 dní a k tomu 3-4 dny míchačka.

* Nahráváte všichni současně?

Michal (v, g): Nahráváme všichni dohromady pracovní verzi, ze které zůstanou jako finální bicí. Bubeník hraje v nahrávací místnosti a ostatní v režii. Pak se postupně pracovní stopy přehrávají konečnou verzí jednotlivývh nástrojů a zpěvu. Odděleně, postupně.

Jiri (bg, v): Výhodou postupného nahrávání je, že jeden nahrává, zatímco ostatní ho podporují z režie za sklem se sklenicí Becherovky. To podporuje týmového ducha 

* Zvukař Zdeněk Šikýř dělal míchačku. Nechali sje mu volnost nebo ho přísně kontrolovali?

Michal (v, g): Řekl bych, že tam naše kontrola byla, ale často jsme akceptovali Zdeňkovy názory, hlavně když se jednalo o věci, které by poškodily nahrávku a zvuk.

Jiri (bg, v): Je tu ještě jedna zvláštní věc pokud jde o nahrávání u Zděňka. Mohli použít na nahrávce pravé hammondky s leslie bednou, které má ve studiu. Ten zvuk si nedovedete představit, dokud to neslyšíte na vlastní uši. Naskočí vám husí kůže.

* Jaká byla nálada při nahrávání? Spousta legrace nebo spousta stresu?

Petr (g): Velká spousta srandy a žádný stres. Při nahrávání prvního alba v 2011 jsme měli jeden stresový den, pokud si pamatuji, ale to je vše. Nahrávání alba v r. 2014 byla jedna nekonečná sranda. Ostatně, mrkněte na fotky a video ze studia na našich stránkách.

Jiri (bg, v): Sousta legrace! Byli jsme velmi produktivní a soustředění a zároven uvolnění. Zvukaři Zdeněk a Pavel byli fajn (jako vždy). Atmosféra byla úžasná. Video hovoří za vše!

* Pokud jde o kytary, každý máte svůj styl. Petr má tlustší a modernější zvuk a Michal víc country. Můžete prozradit, jak jste si rozdělili kytarové party?

Petr (g): Bereme si sóla, tak jak to přijde. My už víme, které pasáže víc cítí Michal a které jsou moje parketa.

Michal (v, g): Peter má pravdu, jen bych dodal, že nerad hraji složitější pasáže, když při tom současně zpívám.

* Jak jste zmínili, hrajete jižanský rock vlastním způsobem. Víc než „exibice“ preferujete “jižanský feeling a náladu ”, jak jednou zmínil Petr. Můžete to rozvést?

Petr (g): Když jsem byl mladší, byl jsem přesvědčen, že čím více a déle hradi, tím je to lepší. Teď hraji méně, ale (doufám) lépe. Poslouchám celou kapelu a vyplňuji jen ta místa, kde má kytarové sólo nebo vyhrávka smysl. Poslechněte Marka Knopflera, nebo B.B.Kinga. Hrají 3-4 tóny pořád dokola, ale tím správným způsobem a na správných místech. Je to otázka zkušenosti.

* Hrajete na koncertech skladby tak jak jsou na desce? Jaký význam má pro vás improvizace?

Michal (v, g): Koncertní verze je podobná té studiové a naopak, podle toho co vzniklo dřív a většinu sól improvizujeme.

Jiri (bg, v): Tak tak. Jako posluchač mám raději, když na koncertech slyším úpravu tak jak jí znám z desky.

* Pokud jde o texty, o jejich témata, jsou zde Sweet Pain také originální?

Michal (v, g): To si nemyslím, láska není zas tak originální námět. Ale rád píši o tom, co se mi honí hlavou – o lásce a ženách.

Jiri (bg, v): já snad ani nevím, jestli máme nějaký text o něčwem jiném. Ale existuje snad lepší téma?

* Jak lze CD koupit? Je v obchodech?

Petr (g): Není. Distribude přes obchody je u nás příliš komplikovaná a nákladná. Náklady by se rovnaly zruba současné ceně CD. Proto je raději prodáváme na koncertech a také posíláme poštou nebo mailem přes úschovnu v mp3.

* Má nové CD také úspěch?

Petr (g): Mezi fanoušky a v jižanské komunitě – ANO!

* Prodáváte i do zahraničí a znají vás za hranicemi?

Petr (g): Hodně nás propaguje Dalibor “Dališ” Mierva a president mistního jižanského spolku Dixie, Pavel Hartl, kterého také znáš. Uvedli nás v Polsku a Maďarsku. Největší promo máme ve Francii, díky tobě a vám (velké DÍKY všem jmenovaným).

* Sweet Pain, jak jsem pochopil, mají aktivní fandy. Například, obal současného alba vzešel z fotosoutěže fanynek. Máte hodně fandů? Řeknětě, jaký s mini máte vztah?

Michal (v, g): Jižanský rock není hlavní hudební proud u nás a počet fanoušků tomu odpovídá. Ale jejich počet roste a velká část jsou právě fandové jižanského rocku. Zajímavé je, že naší muziku přijímá lépe obyčejný cizinec, než běžný Čech. Pro Čecha nejsme dostatečně IN.

* Je snadné sehnat koncerty? Jak často hrajete za rok?

Petr (g): Není problém sehnat kšefty. Hrajeme tak 15-20 do roka.

* Hrajete někdy i mimo ČR?

Petr (g): Ne.

* Hráli jste někdy s nějakou americkou jižanskou kapelou?

Petr (g): Bohužel ne.

* Jsou nějaké české kapely zvláště blízké Sweet Pain?

Petr (g): Jsme tady jedna velká jižanská rodina. Máme spoustu kamarádů, ale řekněme, že dvě místní kapely jsou nám zvlášť blízké: The Blackies a Full House. Vyměňujeme si pravidelně kšefty, my hrajeme s nimi a oni s námi.

* Co hrají The Blackies a Full House? Tajé jižanský rock? Mají nějaké nahrávky?

Petr (g): Tyto kapely pocházejí z legendární české jižanské skupiny MBA Band, která byla matadorem na naší scéně po mnoho let. Pak se z nějakých důvodů rozdělili a vytvořili tyto dvě kapely. Obě hrají jižanský rock. Blackies hrají vlastní věci plus pár coverů a nahráli nedávno velmi dobré CD. Full House hrají covery a tolik nenatáčí.

* Andrea Toušová opustila kapelu kvůli jinému projektu. Budete jí nahrazovat?

Michal (v, g): Ne, pracovní nasazení a nálada je v kapele v současné době fantastická. Postrádáme harmonický doprovod (kytaru nebo klávesy) jen v některých pasážích, když třeba potřebujeme hrát dvojhlasné sóla a harmonii drží jen basa. Přemlouváme Sylvu, aby hrála na klávesy a kytaru.

* Jaké máte plány a sny?

Michal (v, g): Užívat si naší muziku s pokud možno rostoucími davy našich fanoušků. A další CD samozřejmě, už na něj máme část materiálu.

Jiri (bg, v): Řekl bych, že jsme se současným stavem docela spokojeni. Určitě chceme udělat další CD ještě lépe a také bychom rádi viděli víc fandů na našich koncertech. Ale nejdůležitější je uchovat si radost z hraní a přátelskou atmosféru. Ostatní pak přide samo.

Petr (g): Keep Southern rockin’ dalších (alespoň) 10 let ;-))

Leden 2015 | Sweet Pain