Sweetpain

Francouzský časopis Bands Of Dixie vydává recenzi našeho alba

SWEET PAIN
I Believe In Your Lovin´
vlastní produkce
Deset let po založení a tři roky po prvním nepřehlédnutelném albu vydávají SP album I Believe In Your Lovin´, které z kapely dělá záruku kvality jižanského rocku v Evropě a z alba jedno z nejlepších na poli evropského jižanského rocku, který měl v Čechách vždy silnou pozici. Stránky Herald Dixie, věnované českým jižanským skupinám, jich zahrnují asi patnáct, ale jejich počet je vyšší, některé formace figurují na jiných stránkách (anebo chybí). Mezi takovými jmenujme The Cell, které se SP pojí více než jen podoba: autoportrét jižanského blues rocku, pečlivá produkce, zpěv v angličtině v zemi, kde skupiny zpívají ve svém rodném jazyce, lákavé skladby, místo pro ženy – SP si mimochodem pro obal alba What a Sound z roku 2011 vybrali tváře Sylvy a Andrey. A na novém CD vidíme opět ženu. Je to volba, která vychází z dobrých vztahů kapely se svým publikem, poněvadž fotka je jednou z těch, které zaslaly fanynky. Ačkoli The Cell vydali také výborná alba, toto album od SP se od nich odlišuje stylem mnohem podobnějším tradičnímu jižanskému rocku, obzvlášť produkci Lynyrd Skynyrd. Nicméně nejedná se jen o pouhou kopii, hudba SP je též obohacena o element lidský. Ten se opírá na prvním místě o talent skladatele Michala Zvoníčka, schopného téměř okamžitě vymyslet skvělou píseň, nebo alespoň hlavní motiv. Jeho osobitost vyniká také tím, jak zachází se dvěma dlouhými baladami, u kterých čekáme, že se zvrhnou v nový Free Bird, ale nic takového se nestane. U Every Time You Leave kytary jednou po melodické a rytmické lince, která zůstává spojena se zpěvem. I Believe In Your Lovin´, po které je album nazvané, ho uzavírá a zároveň tvoří možná jeho vrchol. Jedná se o krásnou baladu opírající se o pružnou rytmiku a představující naprosto úžasné kytary, které mají dostatek času se ukázat. Se silným, avšak ne tvrdým zvukem připomíná tento kousek Lynyrd Skynyrd a jejich Last Rebel. Stejně tak zvuk na začátku My Pretty Baby je blízký současným Lynyrd Skynyrd, ale je to méně zjevné, co se týče stylu skladby. Můžeme možná pomyslet na The Cell a na Southern Rock Will Never Die od německých Street Survivor. Pokud Looking For This Train, další vybraná píseň, vlastní také dostatečně silný zvuk, přítomnost swingu v rytmice z této písně dělá ještě více specifický kousek. Povšimněme si, že skvělé sólo nám ve Francii připomíná rezonanci u kytar kalibru 12. Free Love, i když vzdáleněji, je podobnou inspirací. Nicméně její stanovisko profitující z uvolněnosti a lehčí zvuk, ale nezproštěný stop hrubosti, nám dávají pomyslet na zvuk spojený se Second Helping. Tato podoba je cítit i v jiných momentech CD: kdyby Lynyrd Skynyrd nahráli When You Got Good Friends během zkoušení jejich druhého alba, vyšla by z toho pravděpodobě píseň podobná Country Roll od našich Čechů. Tento více countryový aspekt se ukazuje také u velmi zábavného C´mon Baby, zatímco šestistrunka v úvodu Southern Cry připomíná I Know A Little. SP ve Stay Together prozkoumávají i jinou cestu, cestu která je obvyklá pro skupiny jako Rollover nebo Hellsingland Underground, a která kombinuje: popové akcenty kytar à la Dickey Betts, ačkoli zde se toto zbarvení stává zřejmým až na konci. To vše se základem jemné kompozice opírající se o pohyblivou rytmiku a zpěv Sylvy Hájek. Sylva je dcerou Michala Zvoníčka, klíčové osoby SP nejen kvůli jeho kvalitám skladatele, ale také protože je hlavním zpěvákem skupiny a vlastní, jako další trumf, dobrý a drsný hlas. U tohoto druhého alba si mohl částečně odpočinout od své role zpěváka a skladatele, protože skupina našla – o dvě struny méně – svého Stevea Gainese příchodem basáka Jiřího Částky v roce 2013. Tento mladý muzikant složil tři písně a třikrát se i chopil mikrofonu. I když není úplně přesvědčivý, když zpívá poměrně silné rockové písně, nechává nás zejména u první skladby zaslechnout krásný hlasový potenciál. Rytmická sekce odvádí na tomto CD dobrou práci, stejně jako Andrea ´Ája´ Toušová na klávesách (skupinu už ale musela opustit). Osobně by se mi líbilo ještě více prostoru pro tento nástroj, stejně jako pro doprovodné vokály, i když nejsou úplně tiché. Kytaristé jsou evidentně ve výhodě tím, že jsou v popředí scény, ale nevydávají se do neznáma. Tvoří skvělý a vzájemně se doplňující pár, schopný mnoha fines a hrající v pohodě, ať už jsou písně rockové, což je spíše doména Petra Smutného, nebo více countryové a uvolněné díky Michalu Zvoníčkovi. Bylo by ještě co říct, ale říkají mi, abych už skončil. OK, udělám to a vám radím, abyste si přečetli ještě jednou úvod článku!

Luc Brunot
Bands Of Dixie

(překlad Tereza Částková)

Srpen 2014 | Sweet Pain