Sweetpain
Internetový server Herald-Dixie publikuje Dališovu recenzi alba What A Sound
Sweet Pain - CD „What a Sound“ - Ve dnech 24.-25.června 2011, po roce opět tradičně v poslední celý červnový víkend, se po sedmnácté konal festival jižanského rocku MLEJN 2011. Moc jsem se na Mlejn těšil, protože jsem minulý ročník musel vynechat a ta zdejší atmosféra mi celý rok fakt chyběla.
Z inzerovaných kapel, které měly vystoupit, jsem byl nejvíc zvědavý na reunion Stetsonů z Rožnova pod Radhoštěm, jaké pokroky dělají domácí Blackies a „EX The Cell“ David Gore se svými Louisiana Alley a s čím přijedou ze studia vycepovaní The Cell. Další kapely jsem registroval „tak nějak do počtu“. A protože smyslem tohoto povídání by nemělo být drbání o Mlejně, zmíním se už jen o příjemném překvapení v podobě nové sestavy Little Fish (i když tam toho o jižanském rocku moc nebylo) a neustále se lepšících Sweet Pain, o kterých bych chtěl napsat trochu víc – hlavně o jejich novém albu.
Tuhle partičku jsem pochopitelně zaregistroval už dávno, ale při všech jejich vystoupeních jsem je vždy považoval za „vatu“ festivalů, anebo nutné předskokany, než na pódium přijdou hlavní hvězdy. Nic na tomto mém názoru neměnily ani velice slušné instrumentální kvality jednotlivých muzikantů. Nezastírám, a několikrát jsem to už taky napsal, že mám stále soukromý problém se zpěvem Michala Zvoníčka. Nejsem zběhlý angličtinář a věřím, že napsat dobrý český text je daleko složitější, než „nějaký anglický“. Tady nechci Michalovi, jako hlavními tvůrci vlastního repertoáru kapely vůbec nic podsouvat. Prostě to tak je, že anglicky zní jakékoliv banality daleko lépe, než česky J. Navíc Michal zpívá tak nějak „pořád stejně“ – nevím, jak to pojmenovat – úpěnlivě, jako by mu šlo o život. Chybí mi tam trochu pohoda a „nadhled“ a využívání více poloh hlasu, ale to je možná jen můj problém. Tak tohle byl dlouhodobě můj pohled a mé vnímání Sweet Pain.
Na letošní Mlejn ale kapela přivezla své zbrusu nové CD, nazvané What A Sound a za přítomnosti kmotrů „kosích bratří“ Romana a Líby Kosinových bylo toto dítko uvedeno do života. Nezaváhal jsem ani vteřinku a hned jsem si CD koupil. Jednak se sluší zakoupením jakéhokoliv CD domácích southern kapel tyto v jejich úsilí podpořit (a nekopírovat nové a dostupné kusy) a za druhé jsem byl vážně zvědavý, jak Sweet Pain zní ze studia.
První, co mě upoutalo byl termín vzniku alba. Nahrávání ve studiu někdy v květnu a 25.června už k dispozici na Mlejně!!! Neuvěřitelná rychlost, anebo naprosto dokonalé načasování … To snad musely být obaly hotovy dříve, než samotná CD J.
Než jsem se dostal k poslechu alba, daleko pozorněji jsem se snažil vnímat samotné vystoupení Sweet Pain. Vedle Michala Zvoníčka vidím jako druhou zásadní postavu Petra Smutného. Šikovný sólový kytarista, který se nikam necpe, působí nenápadně, ale pro celkový „southern sound“ kapely je strašně důležitý. Poprvé jsem letos zaznamenal u Sweet Pain basáka Radana Radúze Jareše, který je možná „tiskovým mluvčím“ kapely, protože se občas s Michalem Zvoníčkem přetahovali o to, kdo bude s diváky komunikovat. Jinak basa výborná. Rytmus s Radúzem držel bubeník Vlasta Moutelík. Na rozdíl od komentáře na webové stránce kapely si nemyslím, že by byl až tak fenomenální J, ale rozhodně živelný a spolehlivý. I když na koncertech, díky různé kvalitě nazvučení, nevypadá, že by byl platným hráčem, později na CD jsem velmi ocenil percussion Milana Kotta. Michalova dcera – Sylva Zvoníčková – doprovodná zpěvačka hráčka na různá rytmická štěrchátka roste do krásy a dostává víc prostoru k sólovému projevu. Jo, baby musí v southern rocku být to je v pořádku.
V tomto směru mají u Sweet Pain jasno už dávno a potvrdili to mj. před třemi léty angažováním zpívající hráčky na klávesové nástroje Andrey Áji Toušové vzhledem i stylem hry mi připomínající Kena Henleyho z Uriah Heep (a to myslím jako poctu – ne kritiku).
V době, kdy hráli Sweet Pain své, dle mého názoru nadstandardní vystoupení na Mlejně jsem ještě netušil, že se jejich muzice budu věnovat podstatně detailněji. Vždy, když jsem v minulosti psal o southern rocku a kapelách a akcích, které se tomuto žánru věnují, nechtěl jsem nikoho shazovat nebo ostouzet. Psal jsem své vlastní pocity z té muziky a přidával k tomu i myšlenky a názory dalších „lidí z davu“. Pokaždé jsem se nesetkal s pochopením a některé odpovědi na mé „cancy“ byly dost ostré … J. Na rovinu musím přiznat, že mě o recenzi nečekaně požádal Petr Smutný, přestože jsme se shodli, že můj rezervovaný názor na Sweet Pain zná, ale určitě si musel být jistý, pro mě v tu dobu ještě neznámých kvalit alba. Po chvilkovém váhání jsem nakonec Petrovi slíbil, že se pokusím … J
Takže Petře, co jsem slíbil, tak nějak po svém plním …
1) Light Is My Life - Příjemný stylový rozjezd alba a pak nářez, klávesy a celkový, zvuk jako u výše zmíněných Uriah Heep, ale proč ne …
2) Biker Babe - Jízda pokračuje o motorkách a babách, tentokrát dominují kytary (líbí) a klávesy většinou jen „podbarvují“. Uvědomuji si, že jsem tady úplně v pohodě s Michalovým zpěvem J
3) I Don´t Try Anymore - Zvolnění v nasazeném tempu, příjemná „countryovka“.
4) What To Do - Ostrý předěl, rána bičem a jede se opět v rychlém tempu. Písničku otextovala a hezky zpívá Ája. Celkově se mi líbí.
5) Just First Night - …a jsme doma. Houpavý rytmus jihu J. Opět dominují kytary. Hezká a příjemná záležitost.
6) Lay Me Down - Pokračujeme v rychlejším tempu. Úvodní kytarové sólo jak od klasiků žánru J. Moc vydařené !!!
7) In Love Again - Podle názvu asi těžká červená knihovna. Ploužák, který Michal podává tak, že jedno oko nezůstane suché. V instrumentálních pasážích krásné klasické piáno, percussion a tklivá kytara …
8) Different Way - Druhá věc, střižená podle moderní americké country. Podle bookletu CD měla tuhle věc zpívat sólově Sylva, ale buď to ve studiu nakonec změnili, nebo si to zvukař udělal po svém, takže je to nakonec spíše duet Michala se Sylvou. Taková pohodovka.
9) What A Sound - Titulní věc alba a určitě největší pecka. Řekl bych, že to je nejstylovější ostrý southern rock z této placky. Dokonce si myslím, že být tam delší kytarová sóla ve druhé polovině písně, mohlo by se to řadit ke klasickým „freebirdovkám“. Tedy písničkám, kdy počáteční volnější „houpavý“ rytmus přechází cca ve druhé polovině písně do kytarových exhibicí a smrští J. Chápu, že studiové CD nesnese tolik, co koncert, ale tam bych
se za delší sóla přimlouval. Petr na ně určitě má a Michal snad taky něco dá … J. Celkově se mi taky hodně líbí, funkční, nesólující použití kláves a rytmická pasáž baskytary a percussion. No prostě lahůdka největší …
10) Sweet Pain - Tahle poslední písnička alba, uvedená jako „bonusovka“ je krásným baladickým ploužákem, kde mě ale zase trochu tahá za uši Michalův úpěnlivě truchlivý, místy i trochu falešný zpěv (stopáž cca 1:36). Vše ale hodně nahoru tahají výborné kytary, percussion, foukací harmonika, piáno a něžný doprovodný vokál obou děvčat.
Za normálních okolností bych to považoval za krásnou tečku za celým hodně dobrým albem, nebýt jednoho momentu, který jsem nepochopil a který, přiznám se, mi moc vadí. Nevím, co tím autoři mysleli a proč cca 10 vteřin po doznění posledního tónu Ája (aspoň si myslím, že to je její hlas) prohlásí: „ … KURVA DO PRDELE ZNOVA … „ Nejsem žádná citlivka, ani „Mirek Dušín“, ale použití jediné česky vyslovené věty na albu s tímto obsahem a ještě k tomu z úst dívky … Já bych si to album pustil znovu i bez tohoto návodu! Docela by mě zajímal názor jednotlivých členů kapely na tento moment … Proběhlo nějaké „demokratické“ hlasování jestli to tam dát, nebo to byl něčí „diktát“. J Ale dost moralizování …
Album jako celek se mi moc, i přes ten závěrečná škraloup, líbí a myslím si, že je, i díky naprosto profesionální studiové práci, výborně uděláno. Zdeněk Šikýř tuhle muziku moc dobře zná, rozumí jí a umí ji. Kapele Sweet Pain přeju, aby se CD dobře prodávalo, i když za tu „kamarádskou“ cenu, jaká byla na Mlejně se jim možná ani nevrátí náklady na její pořízení. Až se příště se Sweet Pain potkám někde na koncertě, budu už jejich písně (aspoň ty z alba) znát lépe a více si je užiju.
Dixie s vámi
Dališ
Pozn. kapely: Díky Dališi. Nejen za recenzi, ale za všechno co pro nás a jižanskou muziku u nás děláš. Jako spoluautor toho závěrečného škraloupu bych chtěl vysvětlit, že jsme nad touto tečkou nijak dlouho nepřemýšleli. Našli jsme ten Áji výkřik náhodou, za jedním nepovedeným „tejkem“ a přišel nám tak krásně spontánní a autentický, tak jsme ho dali jako fór na konec desky. Jednak aby zazněla alespoň jednou čeština, a druhak abychom prověřili bdělost posluchačů a zda si CD poslechli do konce ;-)) PS
Červenec 2011 | Sweet Pain